„Panebože, vy používáte Microsoft Word?! Styďte se, takhle podvádět!“

Asi se všichni shodneme, že takové prohlášení vedoucího práce by ve vás vyvolalo pocit, který lze nejlépe popsat slovem Dafuq. Proč? Protože MS Word je běžnou součástí našich životů. Až takovou, že kdybyste učiteli přinesli ručně psanou seminárku, pravděpodobně by to považoval za stupidní prank.

Na druhou stranu… MS Word je skutečně inteligentní nástroj, který vám umí automaticky opravit překlep a upozornit vás na pravopisné, gramatické i stylistické chyby. Takže tu máme situaci, kdy to není ve skutečnosti váš originální text, ale něco vám pomáhá psát lépe. A školy to podporují a vítají.

A tak se nabízí logická otázka – Proč to drama ohledně umělé inteligence?  Proč se máte cítit provinile za používání AI, ale využívání MS Word, Google atd. je v pořádku a žádoucí?

„A skláři nebudou mít co žrát!“

Poslední rok pracuji s umělou inteligencí téměř denně, takže ji mám opravdu „osahanou“. A možná i právě proto mě vždy pobaví prohlášení o tom, že AI píše za studenty skvělé závěrečné práce, u kterých nikdo nepozná, že je nenapsali sami studenti. Připomíná mi to legendární hlášku z Pelíšků od Stelly Zázvorkové: „A skláři nebudou mít co žrát!“

Tahle panika je opravdu zbytečná. Samozřejmě uznávám, že AI za vás dokáže napsat celou závěrečnou práci. Ale rozhodně ne skvělou. A už vůbec ne takovou, u které to nikdo nepozná. V tomto ohledu stále zůstávají jedinou cestou firmy, které píšou závěrečky na klíč.

Viděla jsem už spoustu plagiátů, v posledním roce samozřejmě i od AI. Můžu vás ujistit, že pokaždé to šlo poznat. Pokaždé. I když to proženete třemi programy. AI píše skvěle, ale skvěle na to, že je robot. To je dovětek, na který se zapomíná. Samozřejmě můžete natrefit na vedoucího práce, který na to kašle, texty nečte, ale opravdu chcete vsadit roky studia na to, že celá komise zazdí svou práci? 

Pojďme si tedy ujasnit hned na začátku jednu důležitou věc. Umělá inteligence je parádní nástroj, který vám může zásadně pomoc při tvorbě závěrečné práce.

AI ale není:

• kvalitní zdroj informací – vymýšlí si zdroje, když nerozumí danému pojmu, nahradí ho jiným, prostě vám vždy chce dát odpověď bez ohledu na její správnost,
• a spisovatel s kritickým myšlením – hele, sotva se „narodila“, nemůžete po ni chtít žádné hluboké myšlenkové pochody.

Já vždy říkám, že umělá inteligence je jako váš nejlepší kámoš. Vždy vás vyslechne a pokusí se vám dát tu nejlepší radu. Sice občas utrousí nějakou hovadinu a dá vám fakt blbou radu, ale je tady pro vás i ve 3 ráno, tak kdo by ho nemiloval.

Co pro vás AI (ne)udělá

Vysvětlili jsme si tedy dva základní mýty o AI, teď už se pojďme soustředit na to, co pro vás AI může reálně udělat a jak ji vlastně používat.

Viděli jste někdy legendární video If Google Was A Guy? (Pokud ne, hned to jděte napravit, tuhle prokrastinaci schvaluji.) Tohle je to nejpřesnější vysvětlení, co je to AI. Umělá inteligence připomíná vyhledávání informací na Googlu. Jediný rozdíl je v tom, že naproti vám pomyslně sedí „a guy“. Jeden „člověk“, který s vámi komunikuje. A stejně jako Google vám občas nabídne bullshit informaci, z umělé inteligence občas vypadne blbina. Protože má zkrátka syndrom hodné holčičky, co se vám chce vždy zavděčit. Je proto důležité, abyste se ke každé informaci, kterou vám AI poskytne, přistupovali kriticky a dále ji ověřovali.

Možná si teď říkáte – Tak v čem je sakra ta pomoc? Nepomůže mi se psaním, nemůžu se na ni spolehnout, stejně mě čeká dlouhé přehrabování v informacích.

A já tohle naštvání chápu. Je totiž logické, že jste očekávali něco jiného, když se AI obecně prezentuje jako nástroj, co za vás vše udělá, zatímco vy budete pít kafe a sjíždět Netflix.

Smysl psaní s AI není v tom, že něco udělá za vás, ale v tom, že rozšíří vaše myšlenky, navede vás takovým směrem, který by vás třeba ani nenapadl, vysvětlí vám polopatě text, který ji poskytnete. Tohle je právě ta skvělá výhoda dialogu. Umělá inteligence není jako jukebox, do kterého stačí vhodit minci a užíváte si písničku. Od toho koneckonců máte Google a jiné vyhledávače.

AI se s vámi chce bavit, chce s vámi diskutovat. Nerozumí jednoslovným příkazům, naopak stojí o celý váš příběh. Neřekne vám vše najednou, chce, abyste se sami doptali na to, co vás zajímá.

A díky tomu jde AI využít opravdu v každé fázi psaní závěrečné práce. Berte ji jako asistenta vašeho vedoucího práce, na kterého se můžete kdykoliv obrátit.

AI vám může pomoct:

• rozšířit vaše myšlenky, nápady a ukázat vám možnosti vašeho téma,
• navést na správné zdroje pomocí klíčových slov,
• pochopit vyhledané zdroje,
• sestavit smysluplný obsah,
• vytvořit trefné otázky pro respondenty.

A záměrně říkám „pomůže“. Prvotní impulzy musí jít vždy od vás. AI je připravená na to vést s vámi dialog, diskutovat na určité téma. Vy jste ale iniciátor konverzace. Musíte vědět, co po ní chcete. A být připravení na to, že konverzace nepůjde vždy úplně hladce. Bavíte se se studnicí informací, která vás vůbec nezná. AI často potřebuje naučit, jak s vámi má vůbec mluvit a co přesně potřebujete vědět. Nevzdávejte to příliš rychle, neštěkejte po ní jen krátké příkazy.

Trocha praxe aneb Konkrétní příklady

Pojďme se tedy konkrétně podívat na to, jak by mohla probíhat konverzace např. s ChatGPT o vaší závěrečce. Před každou komunikací s AI je vhodné specifikovat, co po ní vlastně budete chtít. Ať už se budete ptát na cokoliv, začnete kontextem – kde studujete, co a proč vlastně píšete, téma práce a její cíl.

Příklad:

Ahoj, píšu vysokoškolskou kvalifikační práci na Ostravské univerzitě v ČR, obor Český jazyk a literatura, abych získala titul bakalář. Téma mé bakalářské práce je Slang studentů v Ostravě. V zadání jsem si stanovila cíl – zjistit aktuální specifické výrazy pro mluvu studentů středních odborných škol v Ostravě a posoudit jejich rozdílnost z hlediska utváření a vývoje.

Proč: AI tím pomáháte pochopit, co je vaším cílem, proč s ní vůbec debatujete. Je totiž rozdíl radit vám s vysokoškolskou kvalifikační prací a s marketingovým článkem.

Jakmile AI uvedete do kontextu, můžete začít s vyptáváním. Na co se konkrétně můžete zeptat? Dáme si pár příkladů:

1. Co by měl být můj první krok? Ještě jsem vůbec nezačala.
2. Vytvořila bys mi klíčová slova, podle kterých bych mohla vyhledat relevantní zdroje?
3. Mám už pár super zdrojů. Co mám dělat teď? Jak z nich vytáhnout co potřebuju?
4. A nemůže mi s tím pomoct nějaká appka?
5. Co to znamená, když mám zpracovávat zdroje s kritickým myšlením a diskutovat nad nimi? Jak to mám uvést do praxe při psaní? Neumím vůbec něco takového psát.
6. Zajímá mě, jak by mohla vypadat struktura mé bakalářky.
7. A můžeš být víc konkrétní? Třeba jak rozčlenit teoretickou část? Aby to fakt dávalo smysl a bylo to hodnotné jak pro praktickou část, tak pro čtenáře.
8. Co si mám konkrétně představit pod [odpověď AI, kterou chci rozšířit]? Můžeš mi nadhodit nějaký směr?
9. Napadá tě praktická část takové bakalářky? Aby to opravdu byl hodnotný a aktuální výzkum?
10. To zní zajímavě, jak bys konkrétně postupovala krok za krokem u analýzy sociálních médií?
11. Chtěla bych zachytit skutečně slang studentů v ryzí formě. Dá se to udělat nějak přes dotazníkový průzkum? Jak se jich ptát, abych se o slangu dozvěděla maximum.

A takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Smyslem těchto příkladu není, abyste udělali Ctrl c, Ctrl v. To, co funguje u mě, nemusí fungovat pro vás. Tyto konkrétní otázky vás spíše mají naladit na to, jak s AI vlastně komunikovat a co od ní očekávat.

Nebojte se s AI (eticky) experimentovat, bavte se při konverzacích a bez ostychu a bez výčitek ji používejte. Čím více se normalizuje její používání a vyvrátí všechny mýty, tím dříve se stane stejně běžnou záležitostí, jako je dnes MS Word.  

 Autor: Stáňa Knapová